Dle světové zdravotnické organizace (WHO) jde o soubor opatření, která směřují k co nejrychlejší a co nejoptimálnější RESOCIALIZACI jedince postiženého na zdraví následkem úrazu, nemoci nebo vrozené vady.
Konečným cílem je společenská, sociální složka, tj. RESOCIALIZACE - sociální integrace jedince do společnosti.
Rehabilitace je záležitostí celé společnosti!
Rehabilitaci nelze realizovat, jestliže veřejnost není dostatečně vzdělaná a připravená, aby byla schopná rehabilitaci uskutečnit. Není problém vychovat např. chirurga - pro to je nutný schopný lékař nebo skupina osob - viz např. vynikající profesor Barnard, který jako první na světě transplantoval srdce pacientovi v tehdy velmi zaostalé Jihoafrické republice Ale pro rehabilitaci je nutno vychovat společnost. Bohužel u nás např. zachráníme postiženého kojence a dále se o něj nestaráme, zachráníme člověka po mozkové mrtvici, ale nenaučíme ho chodit a nenaučíme sebeobsluhu, dostane invalidní důchod. V Anglii např. člověk s přerušením míchy po havárii na motorce absolvuje půlroční léčebnou rehabilitaci, kdy se naučí pohybovat s pomůckami, následuje půlroční pracovní rehabilitace, kdy absolvuje pracovní výcvik, pak mu zapůjčí automobil a bezbariérový byt a jde do práce, důchod nedostane.
Slogan WHO: „Řekni, na jaké úrovni je v tvé zemi léčebná rehabilitace - na takové úrovni je celé zdravotnictví tvoji země.“
Rehabilitaci dělíme na 4 velké okruhy: léčebnou, pracovní, pedagogickou a sociální.
Jako lékař se věnuji rehabilitaci léčebné, která má za cíl dosažení co nejoptimálnější funkce postiženého jedince.
Rehabilitace zasahuje do celého spektra zdravotnictví, do všech lékařských oborů.
Z tohoto obrovského „rehabilitačního talíře“ jsem se zamiloval už na počátku své lékařské praxe, (před více než 40 lety, kolem roku 1984), do části léčebné rehabilitace věnované bolestem páteře - prevenci, diagnostice a léčbě.
Při práci na rehabilitačním oddělení jsem se setkával s velkým množstvím pacientů, kteří chodili od jednoho lékaře ke druhému s těmito potížemi, bez dostatečného efektu, potíže měli opakovaně nebo trvale. Někdy trpěli silnými bolesti zcela nevysvětlitelnými klasickou medicínou. Nakonec někteří končili na psychiatrii, někdy i jako simulanti.
Začal jsem studovat (funkční) poruchy páteře a kloubů, které moderní medicína soustředěná pouze na numericky měřitelné hodnoty, (odběry, rentgeny, magnetické rezonance, ultrazvuky, nyní i umělá inteligence), téměř nevnímala a dosud nevnímá. Následovaly kursy manuální medicíny (tj.“napravování“, chiropraxe). Někdy ani tyto metody nepomáhaly.
Výsledkem bylo moje studium akupunktury a posléze elektroakupunktury dle dr. Volla s prvky homeopatie. Začal jsem kombinovat prvky východní a západní medicíny ve prospěch svých pacientů.
Rehabilitace
Dle světové zdravotnické organizace (WHO) jde o soubor opatření, která směřují k co nejrychlejší a co nejoptimálnější RESOCIALIZACI jedince postiženého na zdraví následkem úrazu, nemoci nebo vrozené vady.
Konečným cílem je společenská, sociální složka, tj. RESOCIALIZACE - sociální integrace jedince do společnosti.
Rehabilitace je záležitostí celé společnosti!
Rehabilitaci nelze realizovat, jestliže veřejnost není dostatečně vzdělaná a připravená, aby byla schopná rehabilitaci uskutečnit. Není problém vychovat např. chirurga - pro to je nutný schopný lékař nebo skupina osob - viz např. vynikající profesor Barnard, který jako první na světě transplantoval srdce pacientovi v tehdy velmi zaostalé Jihoafrické republice Ale pro rehabilitaci je nutno vychovat společnost. Bohužel u nás např. zachráníme postiženého kojence a dále se o něj nestaráme, zachráníme člověka po mozkové mrtvici, ale nenaučíme ho chodit a nenaučíme sebeobsluhu, dostane invalidní důchod. V Anglii např. člověk s přerušením míchy po havárii na motorce absolvuje půlroční léčebnou rehabilitaci, kdy se naučí pohybovat s pomůckami, následuje půlroční pracovní rehabilitace, kdy absolvuje pracovní výcvik, pak mu zapůjčí automobil a bezbariérový byt a jde do práce, důchod nedostane.
Slogan WHO: „Řekni, na jaké úrovni je v tvé zemi léčebná rehabilitace - na takové úrovni je celé zdravotnictví tvoji země.“
Rehabilitaci dělíme na 4 velké okruhy: léčebnou, pracovní, pedagogickou a sociální.
Jako lékař se věnuji rehabilitaci léčebné, která má za cíl dosažení co nejoptimálnější funkce postiženého jedince.
Rehabilitace zasahuje do celého spektra zdravotnictví, do všech lékařských oborů.
Z tohoto obrovského „rehabilitačního talíře“ jsem se zamiloval už na počátku své lékařské praxe, (před více než 40 lety, kolem roku 1984), do části léčebné rehabilitace věnované bolestem páteře - prevenci, diagnostice a léčbě.
Při práci na rehabilitačním oddělení jsem se setkával s velkým množstvím pacientů, kteří chodili od jednoho lékaře ke druhému s těmito potížemi, bez dostatečného efektu, potíže měli opakovaně nebo trvale. Někdy trpěli silnými bolesti zcela nevysvětlitelnými klasickou medicínou. Nakonec někteří končili na psychiatrii, někdy i jako simulanti.
Začal jsem studovat (funkční) poruchy páteře a kloubů, které moderní medicína soustředěná pouze na numericky měřitelné hodnoty, (odběry, rentgeny, magnetické rezonance, ultrazvuky, nyní i umělá inteligence), téměř nevnímala a dosud nevnímá. Následovaly kursy manuální medicíny (tj.“napravování“, chiropraxe). Někdy ani tyto metody nepomáhaly.
Výsledkem bylo moje studium akupunktury a posléze elektroakupunktury dle dr. Volla s prvky homeopatie. Začal jsem kombinovat prvky východní a západní medicíny ve prospěch svých pacientů.